V polovině 18. století vypukly  dlouhotrvající války mezi Rakouskem a Pruskem.

Provodín se tentokrát stal průchodištěm válčících armád, před nimiž obyvatelstvo prchalo do okolních lesů. Roku 1757 se v okolí Provodína nakrátko utábořila část pruské armády, byla však odtud vypuzena rakouskými oddíly. Další vojenský tábor Prusů byl v Provodíně roku 1778 za války o bavorské dědictví. Vojsko zde tábořilo téměř 6 týdnů. Koncem téhož roku byla v prostoru Provodína, Jestřebí a dále k Holanům vybudována soustava opevnění, která měla zabránit dalším nepřátelským vpádům. V 18.  století nebylo opevnění již využito ale k jeho částečné obnově a strategickému využití došlo roku 1813, kdy v letních měsících došlo k francouzkému vpádu do severních Čech a opevnění bylo tehdy obsazeno rakouskými a ruskými oddíly.

Války v 18. století byly příčinou hospodářských potíží a vedly ke zvýšenému útisku poddaných. Roku 1775 vypuklo v severních a východních Čechách selské povstání, které postihlo i novozámecké panství. K povstalcům se připojili i poddaní z Karas, Provodína i Jestřebí a z dalších vsí a v počtu asi dvou tisíc lidí táhli na Nový Zámek, kde byli rozehnáni vojskem.

V 19. století zůstává Provodín stále zemědělskou obcí, řemeslníci, kteří ve vsi provozovali své živnosti, se stali počátkem 60. let členy živnostenského společenstva v Jestřebí. Když byla roku 1867 dána do provozu železniční stanice Bakov nad Jizerou - Česká Lípa, byla v Provodíně zřízena stanice, která však byla pojmenována Jestřebí. Ze strany obecního úřadu v Provodíně se nejednou dály pokusy o změnu názvu stanice, ovšem bezvýsledně. Jako většina obcí těchto krajů má i Provodín svůj německý název, který je Mickenhan.

Jestřebí zůstávalo jak v 19. tak ve 20. století střediskem néjen hospodářského, ale i kulturního. K Jestřebí totiž patřil Provodín v ohledu církevní správy - v Jestřebí byla fara a také škola pro Provodín byla v Jestřebí. Ze spolků působili v Provodíně pouze dobrovolní hasiči.

Koncem 19. století byly v Provodíně otevřeny lomy na sklářský písek, který se používal i pro výrobu čistících filtrů. Na těžbě se nejvíce podílely firmy Bech, Wilhelm Schulz a především Engel a Co., která v Provodíně těžila ještě ve 30. letech 20. století.