| Život Èechù v Sudetech |
|
|
|
| Napsal Pavel Bratršovský | |
| Nedìle, 21. èerven 2015 | |
|
Podle vzpomínek Jarmily Bratršovské, rozené Mejstøíkové volnì napsal její syn Pavel Bratršovský Mùj otec Václav Mejstøík pøišel do Sudet se svojí manželkou v roce 1926. Mìli krátce po svatbì a protože nemohli sehnat práci, využili nabídky vrchního rady ÈSD a ještì s Josefem, bratrem Václava odjeli do severních Èech, (tenkrát do Sudet) kde byl zájem o èeské zamìstnance. Josef se odstìhoval do Raspenavy a Václav odjel do Jestøebí. Zpoèátku bydlel Václav s manželkou Marií u nìmeckého sedláka Klapaèe na návsi v Jestøebí. Václav pracoval u státní dráhy a Marie pomáhala v hospodáøství. Až do mého narození v èervenci v roce 1929 bydleli v jedné místnosti s výhledem na zøíceninu hradu Jestøebí. Po mém narození jsme se odstìhovali do pøidìleného strážního domku v Provodínì u závor. Otec Václav obsluhoval závory, rozvìšoval lampy na semaforech a vyhybkách. Matka Marie chodila na houby a na borùvky, kterých tenkrát byly plné lesy. Brzy se s obyvateli Provodína a Jestøebí spøátelili. Vìtšina místních obyvatel byla nìmecké národnosti. V Provodínì bylo napøíklad jenom asi 100 Èechù. Bylo nutné, aby Èeši i Nìmci znali oba jazyky. Obì národnosti se mezi sebou èasto mísily a tak Nìmci mívali èeská pøíjmení a Èeši zase nìmecká. Obchod se smíšeným zbožím v Provodínì mìl napøíklad Nìmec, který se jmenoval Koátko a tak podobnì. Èeši pracovali pøevážnì jako státní zamìstnanci, èetníci, pošáci a železnièáøi. Nìmci pak byli zemìdìlci, øemeslníci a obchodníci. Z poèátku bylo soužití obou národností bez problémù, dalo by se øíci kamarádské. Až ve tøicátých letech se zaèaly objevovat urèité problémy. Nìkteøí Nìmci zaèali chodit v bílých podkolenkách, zdravit se zdviženou pravicí "Heil Hitler" a Èechùm nadávat. Protože zde bylo málo Èechù nemìli vlastní školu. Souèasná škola v Jestøebí byla nìmecká. Èeská škola mateøská byla v Provodínì u Jansù kde uèila paní uèitelka Berdychová. Dnes èp. 100 (pan Tichý). Když jsem mìla nastoupit do první tøídy odvezl mì otec do èeské školy do Žíželic u Chlumce nad Cidlinou k babièce Annì. Do druhé tøídy jsem už zaèala chodit v Jestøebí. Tam byla zøízena èeská škola právì u pana Klapaèe na návsi èp. 120. Bylo to právì v té místnosti, kterou naše rodina uvolnila v roce 1929. Sem chodily dìti první až tøetí tøídy. Ètvrtá tøída byla v Provodínì u Truneèkù èp. 108. Zde uèil pan uèitel Rýdl. V jednotøídce v Jestøebí pak vyuèoval pan uèitel Václav Dvoøák. V té dobì se zaèalo uvažovat o stavbì èeské školy. Spolky, jako Jednota severoèeská a Baráèníci ukládaly své výdìlky z akcí, které poøádaly, na novou èeskou školu. Pan øídící uèitel sehnal adresy továrníkù, rozdal dìtem obálky a dìti psaly a psaly stále jeden text ve smyslu: Vážený pane továrníku! My dìti z pohranièí Vás zdvoøile žádáme abyste nám laskavì zaslal 1 Kès na cihlu na postavení èeské školy v Provodínì. Dìkujeme Vám a podpis. Možná, že to není pøesné, ale bylo to úèinné. Žádný továrník neposlal jen 1 Kès. Škola se dostavìla v roce 1938 a od poloviny záøí mìly dìti pøejít do nové školy v Provodínì u závor. K slavnostnímu otevøení došlo 14.srpna 1938. Byly vydány odznáèky, rozdány pozvánky. Za školou v lese byly stoly s obèerstvením. Hrála kapela a ženy v krojích zpívaly národní písnì. Krátce nato pøišel bez varování pøíkaz k odsunu obyvatel èeské národnosti. Do èeské školy tak nastoupily jako první dìti nìmecké. Èeské dìti tak uvidìly svoji školu až v roce 1945. Jarmila Bratršovská zemøela 26.9.2014 ve vìku 85 let. |
|
| Aktualizováno ( Úterý, 26. únor 2019 ) |
| Další > |
|---|